Já: Prodám dům, koupím si pozemek a postavím si tam nějaký malý skromný domeček.
Já za týden: HAHAHAHAHA… 😊
Zdůvodnění: Ano, opravdu žijeme v Kocourkově… ale jakože fakt…
… Všimněte si, že mě to nutí psát formou úřednickou… páč poslední týden vlastně nedělám nic jinýho, než že píšu maily ve stylu: „Vážený pane XY, vážená paní AB, ráda bych se informovala ohledně možnosti… zde libovolně k doplnění: zavedení kanalizace, zasíťování pozemku, územního plánu obce, krajského územního plánu, schválení stavby ĆOV, možnosti oplocení pozemku, realizace dočasné jímky, zástavby v povolené vzdálenosti od obecní komunikace … atd. atp…. Zdůvodnění: stavba ta a ta, se schválením pana TOHOATOHO a úřadu ABC, na doporučení paní Blablabla a se souhlasem úřadu Blebleble… a tak dále…. Prosím Vás tímto o vyjádření k datu…“ A tam je v podstatě jedno, co se napíše, protože zpravidla se stejně nikdo nevyjádří a člověk musí sednout do auta a prostě všechny ty pány, paní a úřady objet… osobně… a rychle… Protože realitka tlačí: Koupíš-nekoupíš?…. Druhá realitka tlačí: Prodáš starej barák-neprodáš?… Oslovené firmy třikrát denně zasílají nabídky na realizace, hemžící se odbornými názvy a šílenými ciframi… A do toho je potřeba taky tu a tam zajít do práce a vykázat činnost… A do toho se na starý dům řítí vyklízecí firma, fotograf a geodet, a makléř se diví, že mě nemůže sehnat … Jasně že nemůže! Telefon se mi tím věčným telefonováním vybil cestou z Liberce, navigace klekla, špatně jsem odbočila a vzala to vyhlídkovou jízdou přes Ještěd… zhruba v půlce kopce jsem si navíc všimla, že mi nějak klepe kolo, tak jsem se došourala do jakési obce, kde se mi podařilo odchytit automechanika… Takže zatímco se mi snažilo dovolat asi tak deset lidí, seděla jsem s vybitým telefonem před autoservisem někde v řiti světa, koukala na Ještěd, a uvažovala, jestli by nebylo lepší ten telefon už prostě nezapínat, barák nechat spadnout a postavit si na zahradě stan… Protože když nic jinýho, je to aspoň pořád MOJE zahrada a nikdo mi neurčuje, jestli si tam můžu natočit do kýblu vodu a postavit aspoň suchej záchod, a jestli si můžu sednout na lavičku, aniž bych musela písemně a graficky doložit, že tím neohrožuju travní porost nebo čolka, co se někdy před padesáti lety mihnul v potoce…
Malá ukázka z jednání na jednom z mnoha úřadů:
„Ráda bych si na pozemku postavila čističku odpadních vod. Dostanu od vás souhlas?“
„To schvaluje Vodoprávní úřad povodí Ohře.“
„A ten by mi souhlas dal?“
„To je těžko říct – oni už v tomhle kraji čističky nepovolují.“
„Ale územní plán obce tu čističku požaduje. Jímku mi nedovolí a kanalizace tam není.“
„To máte pravdu, to není. Tu oni určitě dělat nebudou, je to drahé.“
„Ale když ne čistička ani jímka, ani kanalizace, tak co tedy?“
„No… to už pak nic.“
„A kdo tedy rozhoduje o té čističce v tom povodí Ohře?“
„To já nevím. Zkuste si to najít na stránkách… Ale počítejte spíš s tím, že vám to nepovolí.“
„Takže bych musela přemluvit obec, aby mi povolili jímku?“
Pán se směje.
„No, můžete to zkusit…“
„A když se to nepodaří, tak prostě nemůžu stavět?“
„Ze zákona máte povinnost vyhovět požadavkům všech zainteresovaných úřadů.“
„A když chce každý úřad něco jiného?“
„Tak potom nemůžete stavět.“
„Aha. Tak děkuju.“