Moji kocouři jsou všichni adoptovaní nalezenci. Tudíž nikdo přesně neví, jak jsou staří, natož pak kdy se narodili. I rozhodla jsem se po zralé úvaze, že přece broučínky nepřipravím o narozeniny, a že teda budou mít narozeniny společně, a tak nějak přibližně v létě… A shodou okolností padla volba na dnešek. I vydala jsem se do okresního města vybrat vhodné dárečky.
Má volba byla do značné míry ovlivněna veterinářem, který už několik měsíců zdůrazňuje důležitost dostatečného příjmu tekutin, a to zejména v případě dvou mých kočičích seniorů. Nojo, ale zkuste vysvětlit kočce, že je senior, a že by měla vypít aspoň misku vody denně… A tak jsem se podujala zakoupit kočičí fontánku, kterou pro tyto účely doporučuje pět z šesti veterinářů. Poté, co jsem si přečetla nadšené komentáře spokojených zákazníků, o tom, jak Micinka krásně bumbá a Ferdásek se od fontánky prakticky nehne, a dále jsem přelouskala asi tak pět odborných článků, končících většinou výkřikem: „Vaše kočky budou fontánku milovat!“, případně „Udělejte správný krok pro zdraví svého mazlíčka!“, vešla jsem odhodlaně do příslušné prodejny, a ten zázrak si nechala zabalit … (Osm stovek je dost … ale přece nebudu na mazlíčcích škudlit… ).
Zanesla jsem milou fontánku domů, podle návodu vše pečlivě omyla, sestavila, napustila vodu, zapojila… No, bublalo to trochu míň než na obrázku… vlastně to bublalo HODNĚ málo… a na to, že v reklamě byl uveden TICHÝ chod, se mi fontánka zdála poněkud hlučná… Ale možná jsem někde udělala chybu…? Znovu jsem tedy bedlivě pročetla návod, překontrolovala zapojení… a po půl hodině se smířila s tím, že fontánka je prostě kapánek hlučnější… a poněkud méně bublá … No, nevadí, jen když se kočičkám bude líbit. Při té příležitosti mi hlavou prolétla letmá vzpomínka na poslední vánoční dárek – pohyblivou rybičku, kterou „vaše kočky budou milovat“… a kterou pro zdravý pohyb doporučuje hned devět z deseti veterinářů… a která skončila zcela ignorována v košíku s dalšími nehodícími se hračkami prakticky hned v den slavnostního předání. Dobře, říkám si, ryba je ryba, ale tohle je něco úplně jinýho … Navíc je to prospěšný, praktický, a tak vůbec…
Po pěti minutách se na mé úlisné povolávání konečně dostavili všichni tři oslavenci. Obešli několikrát fontánku, a upřeli na mě tázavý zrak. Asi si budou muset zvyknout, říkám si, a abych jim to trochu usnadnila, počnu dlaněmi čvachtat ve fontánce a doprovázet svou činnost hlasitými výkřiky: „No vodycka… vodycka je to… bubli, bubli… podývej, jak to hezky bublá… no pod, pod se nabumbat… pod… šup, vodycka… vodycka je tu… no, vodycka… “
Z pohrdavých pohledů všech tří kocourů je po chvíli naprosto jasné, co si myslí o „vodycce“, a především, co si myslí o mě.
Poučení? Žádné.
Jako každý chovatel jsem v tomto směru naprosto nepoučitelná, a už teď je mi jasný, že až si zase přečtu o nějakém výrobku, který doporučuje dvacet z devatenácti veterinářů, zcela jistě dojdu k závěru, že kocourci mají právě narozeniny, a určitě si zaslouží nějaký ten zdraví prospěšný dárek.