To se tak procházím po svém novém bydlišti – příjemný tichý kopeček nad městem, daleko od hlučné silnice, nikde ani živáčka… Kochám se pohledem do krajiny a libuju si, jaký tu budu mít klid… Když tu můj zrak spočine na nenápadné cedulce kousek pod úrovní kopce… (Dřív jsem si jí nevšimla, však je taky zarostlá chroštím…). Milé, řeknu si. Patrně se zde dozvím něco zajímavého o místní modlitebně, případně i o historii tohoto půvabného městečka… Začtu se tedy…
Název
Křížový neboli Šibeniční vrch
Popis
Galgenberg neboli popravčí vrch vznikl již v ranném středověku,naše město bylo v držení význačné šlechty Vartenberků (1256) proto získali i hrdelní právo. V r.1707 naše město bylo mezi 386 místy s hrdelním právem v Čechách. Poslední poprava se tu konala nad vražedkyní vlastního dítěte z Náhlova, byla jí setnuta hlava sekerou v r.1765… atd.
Hmmm… No… … ale no tak zase…. Je tu hezky… docela… A konec-konců, když tady stojí ta modlitebna… Přece když se někde staví modlitebny, tak se to snad předtím nějak to… vykropí nebo tak …
… Nicméně se nemohu zbavit nepříjemného pocitu, takže když mi druhý den volá kamarád, který mi jel do baráčku na šibeničním kopečku přivrtat poličky, odehraje se, po výměně nezbytných praktických informací, následující rozhovor.
Já:… A jinak se cítíš dobře?
Kamarád: Jo… proč se ptáš?
Já: Jen tak ze zájmu…
Kamarád: Cítím se dobře.
Já: A nejsi unavenej?… Nebo hlava – nebolí tě hlava?…
Kamarád: Ne, nic. Jen…
Já: CO?
Kamarád: Byl tady…
/zde se spojení náhle přeruší/
Já: Haló?… Pavle?… Haló!… Slyšíš mě?!… HALÓ!… A dopr…
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ 😊
